V předešlých článcích si mohl čtenář přečíst již několik recenzí DJského vybavení, ve kterých může nováček v této oblasti lehce začít tápat kvůli použití specifických termínů, označení a principů. Doufejme tedy, že tento článek dokáže přiblížit jejich význam a výhody a v budoucnu umožní čtenáři vytvořit si objektivnější názor na některé technické novinky a vymoženosti. Dnes si popíšeme hlavní komponenty potřebné k tomu, aby mohl diskžokej provádět svou práci. Vždy přitom zabrouzdáme do časů minulých, aby bylo jasné, co se vlastně změnilo a abychom trochu pochopili trendy a směr, kterým se hudební průmysl ubírá.

Trocha historie
DJing je disciplínou letitou, jejíž historie se táhne už od let šedesátých. Od té doby se hodně změnilo, ale základ je stále stejný: spojit neboli namíchat dvě skladby tak, aby byl výsledek poslouchatelný a případně ho doplnit o mluvené slovo a třeba nějaký ten efekt jako je ozvěna (Echo, Hall... ). Jako zdroj zvuku se nejprve používaly gramofonové desky, které díky poskytování kvalitního zvuku přetrvaly až dodnes. Postupem času se na chvíli mihly kazetové a kotoučové přehrávače a s nástupem digitalizace CD disky. Dnes jsou samozřejmě v kurzu přehrávače formátů MP3. U všech těchto zařízení se postupně objevila zásadní nutnost a to ovlivňování rychlosti přehrávané skladby, které se říká Pitch a jejíž rozsah se udává v procentech. Říká nám, jak moc vlastně můžeme danou přehrávku zrychlit nebo zpomalit, což je nutné k tomu, aby bylo možné srovnat tempo u obou dvou skladeb a docílit tak plynulého přechodu. Toto se označuje jako Beat-Matching a poprvé ho předvedl jeden z průkopníků z Ameriky DJ Franciss Grasso v roce 1969. Dvě skladby je nutné samozřejmě nějak smíchat na mixážním pultu. Pro přípravu výsledného produktu jsou nezbytná sluchátka a příposlechové monitory. To je hrubý výčet toho, co v rámci technického vybavení DJ potřebuje. A teď si vše rozebereme podrobněji.


Gramofony
Analogový zvuk přežil desetiletí. Způsob mechanického záznamu zvuku se objevil již před více než 100 lety a paradoxně je dodnes nejkvalitnější. Gramofonů pro použití v klubech, ale i v domácím prostředí se objevilo za celou historii mnoho, stejně jako způsobů náhonu (řemínkový vs. přímý) a konstrukcí ramínka (S či rovný tvar). Ikonou se stal model od firmy Technics, která v roce 1974 uvedla na trh legendární model 1200, jenž byl o pět let později renovován ve verzi MKII a v této podobě se vyráběl až do roku 2010. Měl notoricky známý tvar s S-ramínkem a přímým náhonem řízeným přesným krystalovým oscilátorem.

Technics ale nebyla jedinou firmou, nezapomenutelný je i produkt firmy Vestax PDX 2000 MKII. Dnes existují na trhu také výrobky od Stantonu a Numarku. Tato technologie stále přetrvává díky velmi specifickému zvuku a práci s gramofonovou deskou, která umožňuje díky prokluzové podložce mezi talířem a deskou, jež se označuje jako slipmat, vytvářet různé efekty jako je vracení desky a scratchování. I tato technologie byla na přelomu tisíciletí vtažena do digitálního světa díky technologii FinalScratch, což bylo a dodnes je zařízení, které zpracovává časově zakódovanou informaci z desky pomocí převodníku v počítači a říká tak, kde má daná skladba v programu hrát. Takže se software vlastně ovládá gramofonem. Na tomto principu stojí další známá hardwarově-softwarová řešení typu TRAKTOR SCRATCH a Serato, která díky svému postupnému rozvoji nabízejí nepřeberné množství možností (odbavování nejenom skladeb, ale i smyček a v té nejvyšší úrovni přehrávání videoklipů). Důležitou součástí gramofonů jsou přenosky. Jde o komponenty, které převádějí mechanický záznam jehlou, jež se pohybuje v drážce na elektrický signál, který je dál zpracováván. Legendou byly přenosky od firmy Stanton model 500, jež bylo nutné přidělat na nosič, který se dodával s gramofonem. Druhým typem byly jakési samonosné přenosky, které firma Ortofon dodává dodnes ve velkém množství druhů rozdělených podle toho, pro jaký typ produkce a zacházení jsou určeny (na obrázku jeden z nejznámějších modelů Concorde Nightclub E).

Mixážní pulty
Úkolem tohoto zařízení je spojit zvukové signály z dvou a více zdrojů (gramofony, CD přehrávače, mikrofony atp.) do jednoho výsledného. Uvnitř se nachází různé předzesilovače, které odpovídající vstupní signály z různých zdrojů zesílí na stejnou úroveň (tedy aby jeden nebyl extrémně silný a druhý příliš slabý) tak, aby bylo možné je spojit dohromady. Výsledek pak putuje do zesilovačů a PA aparátu. Prvním takto primitivním, ale legendárním pultem byl kousek s označením CMA-10-2DL, který vyrobil v polovině šedesátých let Rudy Bozak. Tehdy umožňoval smíchat dohromady dva gramofonové, dva linkové a dva mikrofonní vstupy a následně je upravit dvoupásmovým ekvalizérem. Skladby nejsou zvukově stejné a aby bylo možno některé neduhy doladit, přišly postupně i vícepásmové ekvalizéry na jednotlivých kanálech. V devadesátých letech jsme mohli spatřit výrobky od BST, Numarku, legendární Rodec, Ecler, Allen Heat, Pioneer a tak dále. S produkty těchto firem se můžeme v klubech setkávat až do dnešních dob.

Po analogové éře, kdy signál procházel přes tahové potenciometry jednotlivých kanálů a kvůli jejich postupnému znečišťování se při produkci projevoval velý šum a praskání, se postupně začalo opět digitalizovat. Signál je dnes na počátku celého řetězce zdigitalizován a zaveden do procesoru,který provádí promíchávání. Signály z tahových potenciometrů jsou vlastě jenom vstupní informací o tom, jak má být který kanál hlasitý, ale zvuk již přes ně neprochází a tím je zamezeno původním neduhům. Doba jedniček a nul přinesla do tohoto světa i integraci velmi sofistikovaných zvukových efektů (Delay, Echo, Hall, Flanger, Sampler... ). Úrovně signálů byly původně (pokud vůbec) zobrazovány ručičkovými a později LED indikátory. Dnes jsou indikátory k dispozici nejen na výstupu, ale i pro jednotlivé kanály a tím pádem má diskžokej velmi dobrý přehled nad úrovněmi jednotlivých signálů. Dva kanály byly samozřejmě málo, takže dnes jsou standardem čtyřkanálové pulty plus mikrofon a není zvláštností setkat se se zařízeními s osmi a více vstupy. Ty zůstaly od prvopočátku stejné (gramofon, linka, mikrofon), pouze k nim přibyly i digitální vstupy. Zvláštní skupinou jsou pulty, které dokáží míchat a efektovat obraz stejně a synchronně se zvukem (Pioneer SVM-1000). Využívají se pro disciplínu, jež je spojením DJingu (hudební produkce) a VJingu (práce s obrazem) a které se říká DVJing.

CD přehrávače
Od doby, kdy se používaly klasické přehrávače známé z domácích HiFi sestav, uběhla již řada let. I mezi těmito zástupci techniky dob minulých však můžeme spatřit perličky, které natradičně umožňovaly zrychlovat a zpomalovat skladby (Denon DCD-695). Po několika letech vznikly DJské přehrávače s horním a později postranním vkládáním CD disku. Pitch již neměl podobu dvou tlačítek, ale posuvného potenciometru a posun skladby tak, aby se dala synchronizovat s již hrající, se nejprve prováděl dvěma knoflíky nebo joystickem. Snahou však bylo přiblížit se k technice podobné práci s deskou, takže vznikl koncept s velkým kruhovým ovladačem umístěným navrchu, jehož pohyb je snímán a ovlivňuje dočasně posun skladby vpřed či vzad. S takovouto podobou se setkáváme dodnes. Průkopníkem v této oblasti se stala firma Pioneer, která jako jedna z prvních přišla s tímto konceptem a vyrobila nepřeberné množství přehrávačů s různou výbavou a rozličnými možnostmi. Na dnešních modelech se dá scratchovat podobně jako na vinylových deskách, dají se vytvářet smyčky a některé umožňují i efektovat. Talíře se většinou netočí, ale není to vždy pravidlem. Existují i typy CD přehrávačů, které ve snaze co nejvíce se přiblížit gramofonům mají otáčející se talíř se slipmatem a jakousi kovovou deskou, jejíž pohyb je u středu snímán. Podle něj pak daná skladba hraje rychleji či pomalu, vpřed či vzad. Kdo jiný s tímto nápadem mohl přijít nežli gramofonový specialista Technics s modelem SL-DZ1200, po němž následovaly další jako Denon DN-HS5500.

CD disk je přece jen médium s poměrně omezenou kapacitou, v audio formátu má 80 minut záznamu a ani 740 MB MP3 skladeb není moc. Takže cesta vede dál až k integraci USB rozhraní pro připojení disků a slotů pro SD karty, což umožňuje pohodlnou manipulaci s muzikou a odpadá tak vypalování na CD nosič. Poslední variantou je propojit přehrávač přes USB nebo ethernetové rozhraní přímo s počítačem a chovat se k němu jako k MIDI ovladači, nebo naopak z přehrávače využívat souborový systém na disku daného PC jako úložiště. Samostatnou kapitolou jsou specializované DVD přehrávače, které dokáží pracovat s videoklipem stejně jako klasické CD přehrávače s muzikou, takže můžete scratchovat, loopovat a dělat další zajímavosti - opět oblast DVJingu (Pioneer DVJ-X1 a následný model DVJ-1000). K větší přehlednosti a manipulaci se skladbami přispívají dnes velké displaye zobrazující nejenom časy jednotlivých písní, ale i další užitečné informace jako je interpret, žánr, rychlost a v některých případech i křivka signálu dané skladby (Pioneer CDJ-2000).

Aplikace pro přehrávání hudby
Jako první spojil svět hudby, nebo spíše gramofonů a počítačových technologií Final Scratch. První verze postavená na programu Traktor byla v jedné instalaci vytvořena pro Linux. Po naistalování se na disku objevil samostatný zavaděč a oddíl s již zmíněným operačním systémem určeným jen a pouze pro FS. Inicializace byla někdy problematická a ovladače tu a tam zazlobily, ale pokud se „to“ rozchodilo, fungovalo vše perfektně i na celkem směšném hardwaru (PIII, 900 MHz, 256 MB RAM). V té době se lámalo tisíciletí a tato technologie ukázala na nějakou dobu cestu. Najednou bylo možné mít přehledně uložené skladby ve formátu MP3, dalo se vyhledávat v jejich databázi a podobně. Firma Stanton, která stála za tímto vývojem, později představila nástupce FS2, který se ale nesetkal s takovým ohlasem, přestože představoval další krok vpřed co do kvality a možností (například hraní nejen z gramofonových desek, ale i z CD přehrávačů). Následovaly další produkty jako TRAKTOR a Serato, které dnes udává směr i díky tomu, že představilo inovace jako je Video Scratch pro přehrávání videoklipů či možnost nahrávání videa. Hardware, se kterým spolupracují popsané aplikace, se dnes objevuje nejen jako samostatné zařízení, ale stává se také integrovanou součástí mixážních pultů (výrobky firmy Rane).

MIDI kontroléry
Toto odvětví je samostatnou kapitolou, která je dost často předmětem sporů a sáhodlouhých debat o tom, zdali člověk, který je využívá, je DJ nebo nikoliv. Princip je takový, že se vlastně jedná o externí ovladače připojené po USB rozhraní, které umožňují řídit aplikaci pohodlněji nežli z klávesnice nebo myší. Přizpůsobení kontroléru a dané aplikace se říká mapping. Je to vlastně namapování chování jednotlivých tlačítek, ovladačů, potenciometrů, ale i zobrazovacích prvků k funkcím v daném programu, který používáme. K jedněm z nejoblíbenějších se řadí Virtual DJ, který mohou díky jeho nenáročným požadavkům na HW používat na jedné straně domácí nadšenci a na straně druhé ostřílení profesionálové. Opět existuje několik verzí tohoto softwaru, kdy ta nejvyšší má možnost pracovat s obrazem (nejen přehrávat videoklipy, ale také různě efektovat, doplňovat texty atd.). Ve většině zařízení je integrována několikakanálová zvuková karta, která je zpravidla o mnoho kvalitnější než ta integrovaná například v notebooku, který používáme na hraní, a umožní nám jednoduše se připojit k systému PA díky standardizovaným konektorům RCA.


Závěr
Toto povídání o DJingu a technologiích s ním spojených bylo jen velmi rychlým úvodem. Jednotlivým tématům se budeme v budoucnu věnovat podrobněji tak, abychom přiblížili techniku, novinky a vymoženosti v této oblasti širší veřejnosti. Nebudou opomenuty ani další značky a firmy, které se zásadně podílely na vývoji a přispěly ke vzniku převratných konceptů řešení práce s muzikou a obrazem.

Václav Klouda


Další díly seriálu
2. díl - ./recenze/djing-vcera-dnes-a-zitra-2-dil-t9629.html
3. díl - ./recenze/djing-vcera-dnes-a-zitra-3-dil-t9798.html
4. díl - ./recenze/djing-vcera-dnes-a-zitra-4-dil-t9946.html