Reactable jako projekt vznikl před několika lety a okolo roku 2006 se objevila první prezentovatelná verze. Ta ale rozhodně nebyla tak dobře použitelná jako ta dnešní a vzhledem k tomu, že se jedná o unikátní, velmi specifické a také opravdu drahé zařízení, byl celkem problém se s ním v krajinách českých potkat. Nedávno nastala změna a jeden exmplář našel i u nás své místo, díky čemuž mám možnost vám tento nástroj budoucnosti popsat. Jedním z důvodů vzniku tohoto článku je bezesporu unikátnost tohoto zařízení a tím druhým je fakt, že stále jen málo lidí pohybujích se v oblasti hudebních technologií o něm něco ví nebo alespoň tuší, že existuje. Jedním z nich je odborník a prezentátor na slovo vzatý Richard Mach, kterého můžete znát také pod pseudonymem Laserman a s nímž se známe již nějaký ten pátek. Právě díky svému inovativnímu myšlení a kreativitě se stal průkopníkem v této oblasti a jeho odpovědi mi pomohou vám „React“ přiblížit.

Takže hned první otázka. Jak ses k Reactable dostal a co pro tebe znamená?
„Vzhledem k tomu, že s agenturou Quix dlouhá léta spolupracujeme na aplikacích moderních technologií do zábavních projektů a sledujeme trendy u nás i v zahraničí, byl Reactable jedním z předmětů našeho zájmu delšI dobu. Téměř rok jsme hledali možnost jeho komerčního uplatnění, což nakonec vyvrcholilo smlouvou pro jednu nadnárodní společnost na sérii vystoupení. Díky tomu bylo možné toto relativně drahé zařIzení pořídit a následně ho pak nabídnout za dostupných podmínek širší veřejnosti ať už formou show, nebo i interaktivních prezentací.

Dnes je pro mne toto zařízení sekvencérem, samplerem a prostředkem, jak ukázat, že se s hudbou dá pracovat velmi zábavnou a intuitivní formou a že se dá živě skládat i bez tlačItek, knoflíků a kláves, tudíž jinak, než by kohokoliv doposud napadlo.“

Popis principu
Reactable byl původně zkonstruován jako soubor hudebních nástrojů jako je syntetizér, sekvencer, efektové jednotky a vlastně i mixážní pult plus MIDI rozhraní. Celý princip je postaven na snímání a rozpoznávání obrazu pomocí infračervené kamery (která je přisvícena IR diodami) knihovnou Reactivision a po zpracování v příslušné aplikaci se na stejný prostor, odkud se provádí snímání (jakési matové stínítko) promítá projektorem příslušný obraz odpovídající jednotlivým akcím. A co vlastně ona kamera vidí a rozpoznává? Jsou to takové velmi zvláštní obrázky („Specially Designed Fiducial Markers“) vygravírované na plastových kostkách, které jsou specificky rozpoznatelné a identifikovatelné v prostoru včetně polohy a natočení. Kromě toho je možné rozeznat ještě dotyk prstů na promítací, resp. snímací ploše. Díky tomu máme informaci, co bylo na plochu vloženo a v kterém místě se uživatel dotknul. Tyto informace ohledně např. polohy či natočení slouží pro řízení jednotlivých hudebních komponent v dané aplikaci, která obhospodařuje ještě projektor a vytváří tak příslušný obrazový doprovod odpovídající dané akci.

Funkce Reactable
Po spuštění aplikace je nutné nejprve provést kalibraci umístěním pěti libovolných kostek. Poté se uprostřed kruhové plochy, na kterou je promítán obraz, objeví tečka, která má význam audio výstupu. K ní se budou postupně „připojovat“ jednotlivé prvky. Jejich význam a funkce jsou vyobrazeny na horní hraně jednoduchým symbolem. K dispozici máme čtyři analogové syntetizéry se čtyřmi oscilátory, sekvencery, samplery a efektové jednotky - kompresor se třemi funkcemi, filtry s nastavením horních a dolních frekvencí, zpětná vazba, Flanger, Echo, Delay a další. Základním elementem, který slouží k řízení nástrojů, je sekvencer, který vlastně velmi jednoduše říká, že nějaký nástroj má hrát, ale to, v jaké tonině a o jaký nástroj půjde, už se řídí právě dalšími moduly. Ovládání a napojování kostek neboli „kamenů“, jak je Richard nazývá, se děje automaticky, pouze přiblížením. Vazba mezi nimi je zobrazena graficky zvukovou křivkou, která umožňuje zvuk ztlumit či naopak zvýšit jeho intenzitu tím, že po ní přejedeme prstem. Po oddálení se vazba rozpojí. Když ale chceme tuto vazbu definovat jako permanentní, stačí, abychom o sebe těmito kostkami ťukli. Pak je můžeme oddalovat a hýbat s nimi po celém stole a vazba stále „drží“.

Každá funkce má několik parametrů, jejichž aktuální stav je zobrazován okolo hran a hodnoty můžeme rozsáhle měnit. Opět stačí dotknout se příslušné ikony, rozbalí se menu a je co nastavovat a z čeho vybírat. Možností je u každé kostky opravdu mnoho.Zajímavou volbou je i použití externího audio vstupu, na který můžete vázat všechny efekty. Opět je na to speciální kostka s příslušným symbolem, po jejímž položení na stůl máte okamžitě k dispozici daný signál. Práce s MIDI vstupem a výstupem je totožná. Kromě těchto specifických funkcí existují i ty globální jako je hlasitost nebo Harmonizer, kterým můžete upravit přehrávaný tónový rozsah. Ještě pár slov k Loop sampleru. Původně byly kostky čtyři, ale jejich počet se rozrostl na dnešních šest. Nenechte se mýlit, že je to málo, neboť každá kostka tohoto modulu je použitelná hned z několika barevně odlišených hran. Tím se možnosti samozřejmě násobí. Každá hrana má svou specifickou barvu, kterou je po položení kostky na stůl podsvícena. Zmínit musím také novinku, která přišla s poslední verzí a tou je časová komprese a s ní spojený Pitch Lock.

Vše zní tak trochu složitě a proto jsem se Richarda zeptal, jaké byly jeho začátky s tímto zařízením a jaká je přitomnost?
„Dnes se mne lidé často ptají, jestli pro mne bylo složité naučit se hrát s Reactem a používat jeho funkce. Na začátku byly samozřejmě dlouhé večery a bezesné noci, které jsem trávil seznamováním se se stolem a přípravou zvukových materiálů pro vlastní hraní. Protože se již dlouhá léta zabývám hudebnI a zvukovou postprodukcí, bylo pro mne snazší do této technologie proniknout hlavně po technické stránce, ale co mi dodnes pro tuto práci trochu chybí je hudebnI nauka, která by byla ve světě Reactablu značným přínosem. Nicméně směrů používání Reactablu je více a já se spíš než cestou hudební tvorby vydávám cestou míchání a živého zpracovávánI již připravených zvuků, kde se člověk může obejít i bez hudebnIho vzdělání.“

Programové vybavení
Dodávaná aplikace je pouze pro Mac OS a využívá jak primární monitor, na kterém je vidět okno aplikace, tak sekundární video výstup, který je připojen k projektoru a zobrazuje ovládací plochu Reactablu. Program je velmi jednoduchý a většina funkcí, kterými disponuje, se týká správy „stolu“ - takže uložení aktuálního, načtení nějaké základní podoby a samozřejmě uložení naší uživatelské konfigurace včetně smyček. Dále je možné konfigurovat audio zařízení a MIDI vstup a výstup.

A já se opět ptám nejpovolanějšího z povolaných, zdali dochází k nějakému posunu nebo vývoji a jak se ho to dotýká?
„Od prvních verzí programového vybavení se sice ve vzhledu moc nezměnilo, ale přibyly nové funkce (více kostek, časová komprese) a díky tomu je Reactable stále více plnohodnotným nástrojem. Jedno z poslednIch vylepšení, kterých React doznal, je virtuální klávesnice, která je přímou součástí sekvenceru. Ač tedy samozřejmě stále zůstává možnost připojení externího MIDI kontroléru, je možné použít dotekovou klaviaturu přímo na desce stolu pro hraní tónů nebo i akordů. To je ale všechno spíše věcí vylepšování softwaru. Co se vlastní technologie týče, princip Reactablu je stále stejný.“

Různé verze a implementace
Reactable nemá jen jednu tvář a snahou vývojářů je jít s trendem nejenom v rámci konkrétní aplikace, ale nabídnout uživatelům i další řešení. Co tedy máme k dispozici?

Reactable Live - elektronický nástroj - mobilní.
Reactable Xperience - pevný skelet pro stabilní instalaci.
Reactable by Mos - designová verze.
Reactable Mobile - pro IOS (iPhone a iPad) a Android - tato verze samozřejmě nepodporuje kostičky a spíše simuluje React.
Reactable Artist - pro mobilní zařízení s předpřipravenými samply.

Využití tohoto zařízení
V tomto okamžiku je ten pravý čas na několik otázek, neboť právě Richard je tím člověkem, který Reactable používá a prezentuje. Takže jak to tedy je?
„Vzhledem k tomu, že jsem primárně zaměřen na oblast eventového showbusinessu, objevuji se s Reactem nejčastěji na promo akcích a firemních večírcích. Ale vzhledem ke svému hudebnímu charakteru se React objevuje i na festivalech a v klubech. Opět je to ale zase většinou ve spojení s nějakou značkou nebo produktem. Zatím se stává málokdy, aby si nějaký klub přímo objednal show, což je myslím trochu škoda, protože kromě toho, že s Reactem přijíždí futuristická technologie, je tu i příjemná část hudební vizualizace, která potěší nejen zaryté fanoušky modernIch technologií, ale i příznivce digitálnIho umění a designu.“

Znamená to tedy, že show je nejen zvuková, ale i vizuální?
„To určitě! Optimální je spojit Reactable Show například s VJingem. Ve chvíli, kdy jsou v klubu dvě nebo tři live kamery, které se míchají na projekce, je to určitě nejen zvukový, ale i vizuální zážitek.“

Dalo by se tedy Reactable definovat jako DJský nástroj budoucnosti?
„Tady nemůžu úplně souhlasit. Reactable je ze své podstaty, která vycházela už od začátku z konstrukčnIho záměru jeho strůjců, spíš elektroakustickým hudebnIm nástrojem. Rozhodně to není o tom, že si v reálném čase řeknu, že teď zahraju tenhle song, sáhnu do databanky, načtu jej na stůl a jedu další hit... Každé hraní je o důkladné přIpravě setu, který může být doplněn o live práci s efektovými procesory nebo přímo live tvorbu melodických smyček na samplery a syntetizéry Reactu.“

Závěr
Možnost vyzkoušet si toto zařízení byla velmi zajímavou zkušeností a rozšířila mi obzor v tom, jakým způsobem se dá tvořit muzika naživo. Při pohledu na člověka, který „to umí“, nabydete dojmu, že práce s Reactable je velmi jednoduchá, ale opak je pravdou. V okamžiku, kdy má člověk sám předvádět něco smysluplně hrajícího a na sebe navazujícího, musí naprosto perfektně vědět, jak se jednotlivé moduly chovají a jak se parametrizují. V neposlední řadě je nutné si připravit kvalitní smyčky a dobře vědět, kterou mám pod jakým „kamenem“ uloženou.

Rád bych zde poděkoval firmě Quix a Richardu Machovi za možnost osahat si tento futuristický nástroj a zahrát si na něm.

Václav Klouda